Vítězové prvního kola výběrového řízení 2006
To získal filmový scénář Petra Strnada Poustevníci, který výbor zaujal aktuálním tématem a autentickým pohledem na touhu gayů žít normálním rodinným životem, a filmová povídka Josefa Urbana Napůl vlci.
Oceněná díla v obou kategoriích se podle slov člena výboru nadace Kristiána Sudy od ostatních výrazně odlišovala svoji originalitou vidění. „Výbor je složen z osob poměrně odlišného zaměření, ale všechny nás překvapilo, jak rychle jsme se shodli na oceněných pracech," podotkl. „Odstup Němcovy synopse a Jařabovy povídky od ostatních projektů byl naprosto zřejmý. Oceněný scénář Daniely Fischerové je pak ve skutečnosti jediným projektem v této kategorii, který byl opravdu dopracován a přitom vznikl v současné době."
Společné hodnocení výboru Filmové nadace RWE & Barrandov Studio:
V kategorii filmový scénář získala grant ve výši 200 000 Kč Daniela Fischerová za dílo SPOLU
Filmový projekt Daniely Fischerové se opírá o skutečný příběh siamských dvojčat Josefíny a Růženy Blažkových, které žily na přelomu 19. a 20. století (1878 - 1922). Obě dívky byly inteligentní a vzhledem k době a okolnostem jejich života neobvykle vzdělané. To jim sice umožnilo uniknout chudobě, leč nikoli osudu zrůd - atrakcí. Scénář má poutavý děj a sugestivní dialogy, jeho postavy vynikají diferencovanými charaktery, je napsán s psychologickou a jazyzovou bravurou. Bez etických a estetických kompromisů dokáže uplatnit i patos a sentiment. Scénář má předpoklady stát se velkým koprodukčním projektem. Za těchto okolností by bylo třeba další práce provázat už s producentem a zejména režisérem, jenž by scénáři vtiskl technicky i esteticky přijatelnou realizační představu. Naděje na úspěch i ve větším mezinárodním měřítku je značná.
Profil autorky:
Spisovatelka a dramatička Daniela Fischerová absolvovala v roce 1971 studium scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU. Od roku 1972 působila ve Filmovém studiu Barrandov, v letech 1973 –74 jako odpovědná redaktorka nakladatelství Orbis a poté ve svobodném povolání. Od poloviny 70. let se věnuje básnické a prozaické tvorbě pro děti. Za všechna díla jmenujme alespoň Jiskra ve sněhu (1999) a Duhové pohádky (2002). Jako dramatička se v roce 1979 představila hrou Hodina mezi psem a vlkem, řešící ve fiktivním procesu s básníkem Françoisem Villonem nadčasový konflikt umělce a společnosti (pro alegorické paralely s dobovou realitou byla hra po čtyřech reprízách zakázána a autorčina díla se po sedm let nesměla provozovat). Jinotajný kontext měly i pozdější hry (např. Princezna T., 1986 či Pták Ohnivák, 1999) Je autorkou řady rozhlasových her (Čeho se bojí mistr, 1978; Zapřený Albert aneb Příběh o žalu a lži, 1989 či Andělský smích, 1994). Z filmových scénářů krátkých, animovaných i celovečerních filmů pak určitě stojí za to zmínit Neúplné zatmění, 1982 a Vlčí boudu, 1986 (s Věrou Chytilovou) Za svoji divadelní a rozhlasovou tvorbu získala domácí i mezinárodní ocenění. Je dcerou hudebního skladatele Jana F. Fischera.
V kategorii filmová povídka získal grant ve výši 100 000 Kč David Jařab za dílo HLAVA, RUCE, SRDCE
Jařabův projekt se zabývá nově aktualizovaným tématem rozpadu tradičních hodnot. Mizející svět zakotvený v tradici se na jedné straně střetává s účelovým pojetím racionality a na straně druhé s povrchní hrou a tajemstvím. Látka zasazená do hraniční doby první světové války není ovšem historickým obrazem. Spíše se jedná o komorní drama, v němž se fikce a imaginace mísí s odkazy na konkrétní dějinné události, jejich symboličnost, i skrytou kriminální zápletku. Rozpracovaná látka (předložený text je z části literárním scénářem, povídkou, z části sběrem materiálu k ikonografii hlavních postav) je pokusem o typické autorovo podobenství dnešního stavu civilizace zakotvené, jak říká - „v ironické obskurnosti" střední Evropy. Právě tímto kulturním zařazením by projekt mohl být i atraktivní nejenom pro domácí kontext.
Profil autora:
Umělecký šéf, režisér a dramatik divadla Komedie David Jařab vystudoval režii na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie v Brně. Byl režisérem, členem kolektivního vedení a posléze uměleckým šéfem HaDivadla v Brně a současně asistentem v ateliéru režie A. Goldflama na JAMU. V letech 1998 - 2002 střídavě vyučoval na Střední soukromé škole pro reklamu v Praze, spolupracoval s ČT a režíroval v různých divadlech. Od roku 2002 je uměleckým šéfem divadla Komedie.
Je autorem či spoluautorem řady divadelních her a scénářů, z nichž většinu také sám režíroval. V roce 1989 se stal členem brněnského surrealistického okruhu A. I. V., od poloviny 90. let je členem Skupiny českých a slovenských surrealistů.
Ve filmu debutoval před dvěmi lety snímkem Vaterland – lovecký deník. Ten byl oceněn Českým lvem za výtvarný počin, reprezentoval ČR na řadě mezinárodních festivalů a za námět, scénář a režii s ním získal David Jařab Výroční cenu Nadace Český literární fond za rok 2004 v oblasti filmové a televizní tvorby.
Z inscenací Davida Jařaba, které získaly v divadle Komedie největší ohlas patří Klára S. držitelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinekové a původní Jařabova hra s názvem Parsifal. Ze současného repertoáru stojí za zmínku stoprocentně inscenace divadelní hry Rainera Wernera Fassbindera Hořké slzy Petry von Kantové či „příběhy nalezené na ulici" opět z dílny Davida Jařaba (a kolektivu) s názvem Vodičkova – Lazarská.
V kategorii filmová povídka získal grant ve výši 100 000 Kč Jan Němec za dílo EMINENCE J.M.
Námět odkazuje na konkrétní situaci a postavy Československa sedmdesátých let 20. století. Tajemství záhadně přerušeného autorova odletu do exilu 11.července 1974 se promění v intuitivní nečekané setkání s Jiřím M., okruhem přátel a vlastními generačními vrstevníky. Ti jsou v tomto náhle vymezeném čase nahlíženi jak s odstupem, tak s poukazy na vrstvy vynořujících se vzpomínek. Eminence J.M. je muž, jenž prochází od konce třicátých let českou kulturní historií i její každodenností, je zprostředkovatelem tradice, ale i ctěnou iluzí kulturních mýtů, rituálů a chování, pamětí i majitelem tajemství. Tento spisovatel žijící v muzeu vlastního slavného otce se stává režisérovým zasvětitelem i průvodcem přes vratkou hranici nucené cesty ke svobodě.
Profil autora:
Absolvoval režii na FAMU v roce 1962. Již v průběhu studií získal ocenění – Stříbrnou růži na Festivalu studentských filmů v Amsterdamu a Hlavní cenu na Festivalu krátkých filmů v Oberhausenu. Z dalších děl sklidil velký úspěch film Démanty noci z roku 1964 – Velká cena v Mannheimu, Velká cena na Festivalu svobodného filmu v Paříži aj. Režíroval také jednu z filmovaných povídek Bohumila Hrabala ve filmu Perličky na dně (povídku Podvodníci), za kterou získal cenu FIPRESCI na MFF v Locarnu. Cenu československé kritiky obdržel v roce 1966 za film O slavnosti a hostech.
Od roku 1974 žil a pracoval v SRN, Holandsku, Švédsku, Francii, Velké Británii a USA. V roce 1989 se vrátil do vlasti, věnuje se hranému filmu (V žáru královské lásky 1990, Jméno kódu Rubín 1996) i dokumentu a od roku 1999 i pedgogické činnosti. Jeho film Noční hovory s matkou byl (od roku 2001 byl k dispozici na kazetách) je významné svými průkopnickými výrazovými a technickými prostředky – např. použitím digitální videokamery. Noční hovory s matkou byly jako první uvedeny na internetovém portálu iDNES, Mladá fronta Dnes. Obdržely Hlavní cenu na MFF v Locarnu – Zlatého leoparda.