Milena Jesenská

Pokus o portrét Mileny Jesenské není obvyklou nabízející se biografií významné novinářky, překladatelky a ženy: autorka zcela záměrně odsouvá mnohokrát vykreslenou romantickou podobu Milenina mládí a přistupuje k Jesenské už coby sebevědomé bytosti, která vnímá jasně sociální, politické i genderové podoby lidské existence i nebezpečí blížícího se fašismu a která si uvědomuje smysl vlastní novinářské práce. Významovou aktuálnost jejího lidského údělu tu sleduje scénář navíc i z pohledu její dcery Honzy. Vztah Mileny a dcery Honzy je vlastně ústředním motivem odkrývajícím Mileně hranice vlastní svobody i její komplikovaný vztah k otci, jenž se po Milenině zatčení v roce 1939 o Honzu stará. Vztah matky a dcery i perspektiva dětského úhlu pohledu zbavuje obrysy osobnosti Jesenské rizika povrchní faktografie či zkreslujícího mýtu. Její obraz před námi vystupuje ve fragmentech každodenního usilování, samozřejmého hrdinství a v tvůrčích i rodinných konfliktech jako neustálé vnitřní drama statečného člověka.