Lucie Vaňková: Chci vyprávět příběhy silných žen
Pomoci k dosažení tohoto cíle by jí měl i program MIDPOINT Institutu, jehož se díky FILMOVÉ NADACI právě účastní. V rozhovoru mimo jiné popsala své dosavadní zkušenosti a nastínila, jakým dalším směrem se její scénář ubírá.
Příběh Ludmily Javorové je zajímavý, ale dosud neznámý. Kde vznikl nápad jeho scenáristického zpracování?
Bylo to dílem náhody. Seděla jsem v autě, měla jsem před sebou dlouhou cestu a puštěný Český rozhlas, kde se právě mluvilo o Ludmile Javorové. To bylo někdy v roce 2020. Začala jsem trochu rešeršovat, a když mi i po roce příběh pořád ležel v hlavě, bylo jasné, že to musím napsat, jinak se toho nezbavím.
Nakolik je váš příběh fikcí a nakolik jste naopak vycházela z dobových materiálů?
Snažím se v tomhle být pečlivá. Přečetla jsem všechny větší historické studie na toto téma – jedna čerstvě vydaná mě ještě čeká –, dále několik životopisů členů skryté církve a díky neteři paní Javorové, Bohumile Bučkové, mám teď k dispozici i fragmenty dobových textů. Ale zároveň pořád bojuji s pocitem, že jsem to odbyla a že je toho ještě tolik, co bych k tomu měla načíst. Nicméně to mám takhle u všech scénářů.
Od prvotní inspirace uběhlo pět let. Kolik času jste strávila při psaní samotného scénáře?
Hodně. Jistě nepřeháním, když řeknu, že stovky hodin. Jen na rešerších to byly určitě vyšší desítky hodin, vzniklo mnoho verzí scénosledu a pak následovalo samotné několikaměsíční psaní scénáře. Těch pět let na tom, sice s přestávkami, ale vlastně docela soustavně pořád něco dělám – čtu, promýšlím, upravuji.
Ludmila Javorová dosud žije, podařilo se vám s ní zkontaktovat nebo se dokonce osobně setkat?
Měla jsem možnost se s paní Javorovou setkat osobně dvakrát a byly to pro mě velice silné momenty. Za cenné rady při psaní scénáře pak děkuji již zmiňované Bohunce Bučkové a jejímu muži, kteří se o paní Javorovou dlouhodobě s velkou laskavostí a obětavostí starají. Pro pořádek dodávám, že paní Ludmile Javorové bude v lednu úctyhodných 94 let.
| Scénář Vysvěcená pojednává o Ludmile Javorové, která byla v 70. letech 20. století tajně vysvěcena na kněze. Není to jen historický obraz v současnosti nepříliš známé osoby, ale především svědectví o cestě sebevědomí a uznání rovnoprávnosti i v těch nejhlubších otázkách víry a služby bližním. Osud této ženy je veskrze aktuálním střetem hluboce věřícího člověka protknutého vlastním hledáním smyslu života i svědectvím o věčném sporu duchovního světa s oficiální komunistickou mocí a její strukturou. |
Aktuálně se účastníte programu MIDPOINT Institute. Co vám přináší a jak probíhá?
Jde o sérii individuálních konzultací s lektorem. Trvají půl dne a vytvářejí tak skvělý prostor k intenzivnímu mentálnímu ponoru do několik měsíců uleželého scénáře. Přináší to spoustu nových nápadů a podnětů. Každá takto koncentrovaná dramaturgická konzultace je nesmírně cenná. Zatím mám za sebou první, na kterou bude navazovat další v novém roce. Až ale splním „domácí úkol“, tedy další práci na látce.
Jaká byla zkušenost s vaším lektorem?
Spolupráce s Pavlem Markem byla velice motivující. Z jeho rozboru byla zřejmá důkladná příprava i živý zájem o téma scénáře a osud hlavní postavy. Poměrně jednoduchými mentálními cvičeními a pár dobře zacílenými otázkami dokázal nasměrovat moji pozornost k vnitřnímu konfliktu jednotlivých postav a odhalit tak největší slabinu diskutované verze scénáře.K
K čemu jste společně dospěli?
Myslím, že se nám dobře povedlo identifikovat problémy, které tato verze měla. Jsem ráda i za to, že jsme se dohodli, že se vrátíme o krok zpět a na další konzultaci připravím aktualizovaný scénosled, nikoliv upravenou verzi scénáře. Nebude to ale revoluce, spíš smysluplná evoluce.
|
„Děkuji MIDPOINT Institute za přesnou, velmi obohacující konzultaci, která mi dodala tolik potřebný impuls k další práci na látce. Lektor obrátil moji pozornost k vnitřnímu světu hlavní postavy a několika v zásadě jednoduchými, ale přesně mířenými otázkami mi pomohl nastavit nový pohled na vnitřní konflikt postavy, okolo něhož se celé drama odvíjí. S tím souvisí i další krok, který z konzultace vzešel – obratem k většímu psychologickému prokreslení postavy dojde k zásadním změnám ve struktuře vyprávění,“ shrnula Lucie Vaňková. |
Jak vidíte budoucnost svého scénáře? Nebo je ještě předčasné se ptát, kdy by film mohli diváci zhlédnout v kině?
To je rozhodně předčasné. Jednak jsem se rozhodla celý scénář ještě strukturně přepracovat, zároveň stále nemám ani producenta, ani režiséra. Ale pořád doufám, že nakonec vznikne. Jisté to ovšem samozřejmě není.
Přemýšlíte o dalším scénáři? Případně v jaké fázi se nachází a o čem pojednává?
Vzhledem k tomu, že mě scenáristika živí, musím mít rozpracovaných paralelně několik – spíš více než několik – různých projektů, ideálně v rozličných fázích vývoje. Pracuji momentálně i na dvou dalších historických filmech s hlavní ženskou hrdinkou. Jeden už se nachází v pokročilejší fázi vývoje, s druhým je to zatím spíš taková koketerie ve fázi námětu. Ale snad bude čas to dotáhnout.
Připravil Martin Pitro
Foto archiv Lucie Vaňkové a MIDPOINT Institute